Z košíku zahradníka




O čarodějných bylinách, aneb, co tajila půda


Již od nepaměti se lidé s obdivem i úctou obraceli k síle léčivých bylin. Jejich nesporný účinek znali již antičtí lékaři, navíc měly i kultovní význam, který se dlouho udržoval a ještě ve středověku byly opředeny i řadou pověr. Mezi ně zcela jistě patří i bez černý – jinak také „psí bez“ nebo „chebzí“ – všeobecně každému známý keř, či menší strom dosahující výšky až pěti metrů.. Jeho mladé větve mají silně vyvinutou dřeň bělavé barvy, která je známá jako „bezová duše“.V krásném jarním čase – od května až do počátku července kvetou jeho bílé až omamně vonící květenství – lidově zvané též jako bezinky. Plodem keře jsou červenofialové bobule se šťavnatou dužinou, které milují ptáci. . Keře bezu černého se odedávna vysazovaly u venkovských stavení jako léčivá, ale i čarovná bylina. Byla po ruce pro svůj účinek při jarních omlazovacích kůrách z odvaru mladého listí, chránila od „uřknutí“ dobytek ve stájích a její květ se sbíral pro všeobecně známý léčivý účinek. Květní droga je součástí řady léčivých čajů používaných především při nemocech z nachlazení. Pamatuji na tenké šňůrky vypnuté mezi trámy na naší nemalé půdě. Visely na nich odstřižené květy bezu k sušení. Teprve pak putovaly do bílých plátěných sáčků pro potřebu rodiny, spolu s levandulí, svazky řepíku i přesličky, řebříčku, voněla tu třezalka i máta. Na plátně se sušila i bělohorská „mateřanka“., květ podbělu i heřmánku. Z vyprávění pamětníků se tradoval zvyk, podle kterého se do málo větraných truhel s oblečením vkládaly snítky máty i jiných bylin „proti molum“.

Rozlehlá půda babiččina domu mne k sobě vábila neodolatelným kouzlem.. Jako dítě jsem se tam trochu bála a chodila tam jen v jejím doprovodu. Děsila mne tma za komíny, naopak lákal velký prostor uprostřed osvětlený sluncem přes horní okénko a vyhrazený k sušení prádla v zimě. . Němě tu stály po léta vedle sebe stály dvě truhlice se zásobou zrní a k uložení jablíček proti mrazu. Nejvíce prostoru však zabíralo okolí „sklopce“ – prostoru k ukládání sena. pro drobný dobytek na dlouhý zimní čas. To jsme už jen v teple jizby vzpomínali na dobu, kdy se kosila louka na vrcholku Bílé hory – zvané jako „louka za hřebenem“. Vzpomínali na svěže zelený prostor, kde tráva sahala až po pás. Směsice barev a vůní, také šustot kosené trávy. Ale nejen trávy, do úhledných pokosů se k zemi klonily i růžové luční kohoutky, kopretiny – lidově zvané jako „kvítí sv. Jana“, ale i celá řada vzácných bylin, jimž se daří více ve vyšších polohách. Takto omamně louka voněla jen jednou v roce – v době, kdy se kosila „sena“. Vím, že podobně voní všechny jarní louky, ale ta naše – na samém vrcholu - voněla jinak, – protože tak voní jen pravá „horská louka“. V uších mi zní zvuky brousků , kterými chlapská ruka přejíždí po ostří včera vyklepané kosy.

Byl to čas skorého léta – mezi lidmi zvaný též jako „sena“. Podle dávných lidových pověstí se nejdříve kosila tzv. „májová louka“. Seno z ní – plné voňavých „zelin“ a orosené horské trávy, bylo považována za čarovně léčivé a dobytku se podávalo jako pochoutka o svátcích nebo za nemoci. . Kosení trávy započínala většinou svobodná dívka, pro tento posvátný obřad ustrojená ve svátečním bílém oblečení, s vyšívaným šátkem na hlavě a bílém fěrtoušku. Obřad začínala úklonou proti rannímu vycházejícímu slunci se zvoláním „K poctě nejvznešenější Panny !
Ve velké úctě mívali lidé kdysi i houštiny hlohu (hložiny), které téměř nikdy nekáceli z úcty , „že kráčel Spasitel k smrti s hlohovou korunou na svaté hlavě“. Udivují i názvy a užití bylin s biblicky laděným nádechem. Snad by se i dnes dala využít rada se zakopáním kořene devětsilu pod práh domu proti mužskému záletnictví.. Ty a ještě mnohem krásnější lidové zvyky sesbírala spisovatelka Karolina Světlá ve svých „Romanetech z Ještěda“. Ráda se k nim vracím a nestačím se obdivovat kráse staré češtiny i moudrostí tehdejších lidí.


Zpět na seznam všech článků
Zpět na předchozí článek/stránku


Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Vyberte si:

Aktuální informace


Havarijní linka
Krajská veterinární správa

+420 720 995 203
Krizová linka pro hlášení nákazy nebo mimořádné situace. Zneužití je trestné.

Dnes je 26. 06. 2019
Adriana

včely na květech
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz