Historie a současnost včelaření v našem regionu


Náš spolek byl založen v roce 1919. Naše Základní organizace Českého svazu včelařů se každým rokem přibližuje k významnému jubileju, 100 letému výročí od vzniku dobrovolného sdružení - spolku včelařů v kopřivnickém regionu.

Historie včelaření má své kořeny v hlubokém dávnověku.

Už pralidé med vybírali divoce žijícím včelám.

Ve středověku byl med obvyklým domácím sladidlem a Staří Češi jak známo, s oblibou holdovali medovině. K povinnosti panských myslivců „Brtníků” patřilo dodávat vrchnosti med od lesních včel. S rozvojem zemědělství a chovatelství si lidé duté stromy i se včelami přemístili blíže ke svým sídlištím a ovocným sadům. Osvícená vrchnost už tehdy podporovala chov včel tím, že dovolila poddaným kácet duté stromy v panských lesích na výrobu úlů „Klátů”. Poddaní pak spláceli vrchnosti část roboty dodávkami včelích produktů.

Nejstarší včelařské spolky vznikaly v 16. století.

V roce 1665 olomoucký biskup Karel Lichenstein vydal na hukvaldském panství „Medařské právo” a v Brušperku ustanovil předního „Landfojta“. Jeho povinností, společně s nižšími „Landfojty“ bylo dbát na dodržování pravidel a povinností tak zvanými medaři, ale také trestat přestupky. Medaři se museli zúčastňovat povinných shromáždění, na nichž bylo poskytováno vzdělání, zdůrazňována ochrana stromů, snaha o tlumení nemocí včel a podobně. V tom je zajedno i současné včelařství.

Novodobé včelařství v našem kraji začíná okolo roku 1900, zakládají se včelařské spolky. Ve Frenštátě roku 1894, v Příboře 1906, ve Štramberku 1911 a v Kopřivnici v r. 1919.

9. ledna 1919 byla do hospody u Heisigů (dnes Pod Kaštany) svolána ustavující schůze za účasti 39 včelařů. Předsedou byl zvolen pan František Cahel. Tehdejší funkcionáři si své zvolení pokládali za velikou čest. Spolek od samého počátku vykazoval intenzivní vzdělávací činnost přednáškami, kurzy, besedami doma i na zájezdech za včelíny v blízkém i širokém okolí s velikou účastí a zájmem. K činnosti v tomto období náležela starost o výsadby dřevin a pěstování medonosných rostlin a keřů.

Zakládající členové ZO ČSV Kopřivnice 1919 (foto z roku 1950)

Zátopek, Raška, Mikušek, Kopečný, Matzner, Jalůvka, Žárský, Bortel
Sudek, Odložilík, Cahel, Panc, Lichnovský, Galia


Historický včelín


Historické úly

Nástupem okupace r. 1938 byla spolková činnost potlačena. Opět oživla až po válce v r. 1945. Prvorepublikové členy a funkcionáře spolku známe už jen z kroniky.

Po válce v roce 1945 se ti mladší z nich znovu ujali obnoveného spolku. 3. června 1945 opět v hostinci u Heisiga byl zvolen nový výbor.


Oplodňovací stanice v roce 1947


Stavba spolkového včelína v roce 1949


Stavba spolkového včelína v roce 1949


Dokončený spolkový včelín v roce 1950

Prvním poválečným předsedou byl František Zátopek (otec Emila Zátopka).

Zpočátku se spolek potýkal s velkými těžkostmi. Cukr na zakrmení (7 kg na včelstvo) byl na zvláštní příděl, byla povinná odevzdávka medu, zdanění včelstev a léky proti včelím nemocem zpočátku nebyly. Činnost našeho spolku, ale navázala na tradice předválečné období. Nad rozcestím čarodějnic byl postaven spolkový včelín, jako oplozovací stanice. Do ZO Kopřivnice už tehdy patřily i Závišice, Drnholec a Větřkovice. V roce 1953 měl spolek 96 členů.


Včelaži v roce 1952

Od roku 1948 byl předsedou – s několikaletou přestávkou – pan Alois Dočkal a vedle něj jednatelem pan učitel Karel Špaček, ten až do roku 1980. Oba působili ve výboru od samého začátku obnoveného spolku. Pan učitel Špaček nám a dalším generacím zanechal bohatě a podrobně zpracovanou kroniku od založení spolku v roce 1919 až do roku 1990, kdy ve věku 88 let zemřel.

Za předsedávání váženého přítele pana Antonína Kuchaře z Drnholce od roku 1973 byly pro spolkovou činnost příznivé podmínky. Několik let za sebou se pořádaly oblíbené včelařské plesy. V té době se pekly, zdobily a prodávaly medové perníky o poutích. Na oplátku pak pořádal spolek pro naše ženy různé kurzy.


Kurz medového pečiva


Žákovský kroužek včelařů


Žákovský kroužek včelařů

Od konce 19. století zaznamenalo včelařství prudký rozvoj na poli vědeckého výzkumu, způsobu ošetřování včelstev a úlové otázky a to zejména po 2. světové válce.

Od těch dob se mnohé změnilo.

Všichni víme, že získávání medu tvoří jen tu pověstnou kapku medu z jeho významu. Již v minulosti se uvádělo, že pro společnost vytvoří jedno včelstvo hodnotu kolem 60000,-Kč tím, že se stará o opylování v přírodě. Díky valorizaci, které se dotýká všeho kolem nás, je dnes tato částka určitě vyšší.

Věda a včelaření se zase o kus posunuly. Nová technologie a trendy ve včelaření zasáhla i do našich řad. Spousta včelařů opouští staré způsoby včelaření v Moravských universálech a ve dvou nástavcích. Nakupují nové úly, nová zařízení jako např. nerezové medomety, pastovací stroje, odvíčkovací stolice atpod. Dospělo se až k dnešním nástavkovým úlům umožňujícím vychování silných včelstev. Zatím co v 50. letech minulého století byl výtěžek medu 10 kg mnohdy velkým úspěchem, dnes bývá za mimořádně dobrých snůškových podmínek průměr až 40 kg, špičková včelstva mohou dosáhnout až 70 kg. Ne však každý rok je posvícení.

Jedním z největších problémů včelaření jsou odedávna včelí nemoci, které dovedou včelstva úplně zdecimovat. Od roku 1976, kdy je nařízeno povinné léčení včel, jsou sice nemoci potlačeny, ale stále přicházejí nové nákazy. Kolem roku 1985 se k nám z Východní Asie začala šířit tzv. varroáza. Po složitém vývoji způsobu léčby tohoto onemocnění včel, se toto oproti dřívějšku provádí šetrněji a z větší úspěšností, ale finančně náročněji.

Naproti tomu se snažíme naše včelstva selekcí – výběrem a chovem kvalitních matek vyšlechtit na odolnost proti těmto nemocem a k vyšší snůškové výkonnosti. Kromě nákupu matek si i v hojné míře matky v ZO vychováváme sami.

Pomineme-li velkochovy s desítkami včelstev, je včelaření pro drobné včelaře zájmovou činností. Není ovšem jen zábavou, ale je také náročnou prací.

Současným problémem včelaření je vysoký věkový průměr členské základny. Neustále omílaná problematika stárnutí včelařské populace se nevyhýbá ani naší organizaci a bohužel v mnohých případech nemají včelaři, kdo by v jejich práci pokračoval. Počítače včelstva neošetří. Když se však dobře rozhlédneme kolem sebe, vidíme tu i nové, mladé tváře. A to je dobře. Obměna musí probíhat neustále a to i v našich řadách. Říká se, že každý včelař by měl vychovat svého nástupce a tím bude zaručeno, že včelaření z povrchu planety nevymizí. Produkce medu je pro včelaře důležitá, ale mnohonásobně větší význam spočívá v opylovací schopnosti a činnosti včel. Bez včel by příroda živořila.

Víme, že včely jsou na Zemi milióny let a my osobně věříme, že tady budou i nadál.

A tu se dostáváme k tomu, že bez pomoci druhých je to těžké. Proto patří vřelé poděkování našim partnerům Městskému úřadu Kopřivnice a Obecnímu úřadu Závišice za poskytnuté prostředky.


Spolkový včelín dnes

Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz